Matematika – derivace a integrály

1.

(a) Omezené podmnožiny R
Definujte (zdola, shora) omezenou podmnožinu R. Zaved’te pojmy minimum, maximum, infimum, supremum množiny.
Vysvětlete rozdíly a vztahy mezi těmito pojmy, představte jejich vlastnosti a ilustrujte je vhodnými příklady a protipřílady.
(b) Rolleova a Lagrangeova věta
Zformulujte Rolleovu a Lagrangeovu větu o střední hodnotě. Ilustrujte jejich tvrzení na obrázku a pokuste se vysvětlit, proč taková tvrzení platí. Vysvětlete důležitost jejich jednotlivých předpokladů.

2.

a) Posloupnosti
Definujte posloupnost, ukažte základní možnosti, jak lze konkrétní posloupnost zadat. Uveďte příklady a diskutujte, jak lze mezi jednotlivými způsoby zadání přecházet. Představte základní vlastnosti posloupností (omezenost, monotonie), uveďte příklady posloupností, které tyto vlastnosti splňují, resp. nesplňují.
(b) Limita funkce v nevlastním bodě
Vysvětlete pojem limita funkce v nevlastním bodě a ilustrujte na příkladech/grafu. Matematicky formalizujte. Vysvětlete souvislost s limitou posloupnosti.

3.

a) Nekonečné řady
Definujte symbol nekonečné řady. Vysvětlete, jak se zavádí pojem konvergence řady. Vysvětlete pojem geometrická řada. Uveďte další příklady řad, které jsou, resp. nejsou konvergentní. Zformulujte nutnou podmínku konvergence řady a na protipříkladu ukažte, že je tato podmínka pouze nutná
(b) Základní věty integrálního počtu
Vysvětlete pojem určitý integrál. Uveďte a ilustrujte na obrázcích větu o střední hodnotě, větu o nezápornosti integrálu, větu o monotonii integrálu, větu o odhadu absolutní hodnoty integrálu. Diskutujte a ilustrujte na obrázcích a příkladech

4.

(a) Funkce
Vysvětlete pojem zobrazení a funkce. Uveďte příklady předpisů/grafů, které jsou, resp. nejsou funkcemi. Definujte množiny D( f ), H( f ), ilustrujte na příkladech. Vysvětlete, jak lze ze základních funkcí tvořit funkce nové a kdy a jak je možné funkce vzájemně skládat
(b) Substituční metoda výpočtu integrálů
Vysvětlete, na čem je založena metoda substituce při výpočtu neurčitého integrálu. Na příkladech ilustrujte, kdy je, resp. není vhodné ji použít. Z tohoto pohledu okomentujte, v čem tkví obtížnost integrování oproti derivování. Vysvětlete, jak funguje substituční metoda při výpočtu určitého integrálu.

5.

(a) Inverzní funkce
Vysvětete pojem funkce a prostá funkce, uveďte příklady funkcí, které jsou, resp. nejsou prosté. Zaveďte pojem inverzní funkce a vysvětlete jeho souvislost s prostostí. Uveďte příklady funkcí a funkcí k nim inverzních
(b) Metoda per partes při výpočtu integrálů

Vysvětlete, na čem je založena metoda per partes při výpočtu neurčitého integrálu. Na příkladech ilustrujte, kdy je, resp. není vhodné ji použít. Vysvětlete, v čem tkví obtížnost integrování oproti derivování. Vysvětlete, jak funguje metoda per partes při výpočtu určitého integrálu.

6.

a) Hyperbolické funkce
Definujte základní hyperbolické funkce. Srovnejte jejich zavedení se zavedením funkcí goniometrických. Načrtněte jejich grafy, okomentujte jejich vlastnosti. Uveďte jejich významné limity a pravidla pro jejich derivace. Odvoďte vzorec pro derivaci libovolné hyperbolické funkce
(b) Derivace složené funkce
Uveďte pravidlo pro derivaci složené funkce a vysvětlete, proč taková zákonitost platí. Ilustrujte toto pravidlo na příkladu

7.

(a) Cyklometrické funkce
Vysvětlete pojem inverzní funkce. Definujte základní cyklometrické funkce. Načrtněte jejich grafy, okomentujte jejich vlast-nosti. Uveďte jejich významné limity a pravidla pro jejich derivace
(b) Derivace inverzní funkce
Uveďte obecné pravidlo pro derivaci inverzní funkce a vysvětlete, proč taková zákonitost platí. Ilustrujte toto pravidlo na obrázku. Odvoďte vzorec pro derivaci libovolné cyklometrické funkce

8.

(a) Limita funkce
Vysvětlete pojem limita funkce ve vlastním bodě a ilustrujte na příkladech/grafu. Tuto vlastnost matematicky formalizujte. Vysvětlete, co je algebra limit a co jsou nevlastní limity a jak se s nimi počítá. Ilustrujte na příkladech neurčité výrazy, uveďte jejich souvislost s pojmem derivace
(b) l’Hôpitalovo pravidlo
Zformulujte l’Hôpitalovo pravidlo. Podrobně okomentujte, jak toto pravidlo funguje, na jaké typy neurčitých výrazů ho lze použít a v čem tkví jeho síla a naopak slabé stránky. Vaše tvrzení ilustrujte na příkladech

9.

a) Spojitost funkce
Definujte, kdy je funkce spojitá v daném bodě. Tuto vlastnost vysvětlete a ilustrujte na příkladech/grafech. Vysvětlete, co jsou body nespojitosti a klasifikujte je
(b) Fermatova nutná podmínka extrému
Vysvětlete vztah první derivace a monotonie funkce na intervalu. Zformulujte Fermatovu nutnou podmínku pro nabývání extrému funkce. Pomocí příkladů, resp. protipříkladů vysvětlete důležitost jednotlivých předpokladů. Pokuste se vysvětlit, proč takové tvrzení platí.

10.

a) Derivace funkce
Definujte derivaci funkce v daném bodě a ilustrujte tuto definici na obrázku. Vysvětlete motivace (fyzikální, geometrické), proč takový pojem zavádíme. Jaké matematické nástroje potřebujeme, abychom takovýto pojem mohli zavést. Odvoďte z definice vzorec pro derivaci libovolné funkce
(b) Weierstrassova věta
Zformulujte Weierstrassovu větu o nabývání maxima a minima funkce a ilustrujte ji na obrázku. Pomocí příkladů, resp. protipříkladů vysvětlete důležitost jednotlivých předpokladů.

11.

(a) Fyzikální motivace diferenciálního a integrálního počtu
Vysvětlete na příkladech fyzikálních či jiných úloh z praxe motivaci pro definici pojmu derivace a určitý integrál. Tyto definice a pojmy stručně vysvětlete a ilustrujte na příkladech
(b) Cauchyova věta o nulové hodnotě
Zformulujte Cauchyovu větu o nulové hodnotě a ilustrujte ji na obrázku. Pomocí příkladů, resp. protipříkladů vysvětlete důležitost jednotlivých předpokladů. Ukažte význam a využití této věty.

12.

a) Neurčitý integrál
Vysvětlete pojem primitivní funkce a diskutujte její jednoznačnost. Vysvětlete pojem neurčitý integrál a představte jeho základní vlastnosti. Ilustrujte dané pojmy na příkladech
(b) Derivace součinu a podílu
Vysvětlete pojem derivace funkce v daném bodě a pojmy, které jsou k jejímu zavedení potřeba. Odvoďte pravidla pro derivaci součinu, resp. podílu dvou funkcí. Ilustrujte tyto pravidla na příkladech, např. odvoďte pomocí těchto pravidel vzorce pro derivaci vhodných elementárních funkcí

13.

(a) Určitý integrál
Vysvětlete pojmy dolní, horní integrální součet a uveďte definici určitého integrálu. Vysvětlete, jak se hodnota určitého integrálu počítá. Vysvětlete, proč zavádíme pojem určitého integrálu. Uveďte, jak pomocí určitého integrálu určit plochu rovinného útvaru
(b) Věta o sevření
Formulujte větu o sevření posloupností. Ilustrujte význam věty o sevření při definici určitého integrálu.

14.

(a) Nevlastní integrály
Vysvětlete omezení při definici určitého integrálu. Definujte nevlastní integrály vlivem funkce a vlivem meze. Tyto pojmy ilustrujte na vhodných příkladech a obrázcích. Vysvětlete metodu výpočtu těchto integrálů, tj. definujte, kdy nevlastní integrál konverguje
(b) Linearita derivování
Vysvětlete pojem derivace funkce v daném bodě a pojmy, které jsou k jejímu zavedení potřeba. Odvoďte pravidla pro derivaci násobku a součtu dvou funkcí. Ilustrujte tyto pravidla na vhodných příkladech. Zmiňte, jak tyto pravidla využijeme při odvození obdobných zákonitostí pro integrály.

15.

(a) Taylorův polynom
Definujte pojem derivace funkce v daném bodě a uveďte rovnici tečny ke grafu funkce v tomto bodě. Uveďte definici derivací vyšších řádů. Dále definujte Taylorův polynom n-tého řádu funkce v daném bodě, vysvětlete tento pojem a uveďte, jak souvisí s tečnou ke grafu funkce. Diskutujte, jak vypadá Taylorův polynom funkce, která je rovněž polynomem. Veškeré pojmy ilustrujte na vhodných příkladech a obrázcích
(b) Konvergentní posloupnosti
Definujte konvergentní posloupnost a ukažte na příkladech a protipříkladech vztah konvergence a dalších vlastností, tj. omezenosti a monotonie posloupnosti. Definujte Eulerovo číslo.

Shrnutí

  • Omezená množina (Bounded Set): Množina, která má horní i dolní závoru.
  • Minimum: Nejmenší prvek v množině.
  • Maximum: Největší prvek v množině.
  • Infimum: Největší dolní závora množiny.
  • Supremum: Nejnižší horní závora množiny.
  • Posloupnost (Sequence): Funkce definovaná na množině přirozených čísel.
  • Limita posloupnosti (Limit of a Sequence): Hodnota, ke které se členy posloupnosti blíží s rostoucím indexem.
  • Konvergence řady (Convergence of a Series): Řada konverguje, pokud se její částečné součty blíží k určité hodnotě.
  • Geometrická řada (Geometric Series): Řada, kde poměr mezi po sobě jdoucími členy je konstantní.
  • Derivace (Derivative): Míra změny funkce v daném bodě.
  • Integrál (Integral): Plocha pod grafem funkce.
  • Neurčitý integrál (Indefinite Integral): Množina všech primitivních funkcí k dané funkci.
  • Určitý integrál (Definite Integral): Integrál vypočítaný na určitém intervalu.
  • Substituční metoda (Substitution Method): Metoda integrace, která spočívá v zavedení nové proměnné.
  • Metoda per partes (Integration by Parts): Metoda integrace založená na vzorci pro derivaci součinu funkcí.
  • Funkce (Function): Zobrazení, které přiřazuje každému prvku z definičního oboru právě jeden prvek z oboru hodnot.
  • Definiční obor (Domain): Množina všech vstupních hodnot, pro které je funkce definována.
  • Obor hodnot (Range): Množina všech výstupních hodnot, kterých funkce nabývá.
  • Inverzní funkce (Inverse Function): Funkce, která „vrací“ hodnotu zpět do původního vstupu.
  • Prostá funkce (Injective Function): Funkce, kde každé dvě různé hodnoty z definičního oboru mají různé funkční hodnoty.
  • Hyperbolické funkce (Hyperbolic Functions): Funkce sinh x, cosh x, tanh x, coth x, sech x, csch x.
  • Cyklometrické funkce (Inverse Trigonometric Functions): Funkce arcsin x, arccos x, arctan x, arccot x.
  • l’Hôpitalovo pravidlo (l’Hôpital’s Rule): Pravidlo pro výpočet limit neurčitých výrazů.
  • Spojitost funkce (Continuity of a Function): Funkce je spojitá v bodě, pokud se limita v tomto bodě rovná funkční hodnotě.
  • Taylorův polynom (Taylor Polynomial): Polynom, který aproximuje danou funkci v okolí určitého bodu.
  • Eulerovo číslo (Euler’s Number): Matematická konstanta, označená e, přibližně rovná 2.71828.
  • Věta o sevření (Squeeze Theorem): Pokud má posloupnost sevřená dvěma konvergentními posloupnostmi stejnou limitu, pak má i ona stejnou limitu.
 

1. Jaké jsou rozdíly mezi minimem, maximem, infimem a supremem množiny, a jak je mohu ilustrovat?

Minimum množiny je nejmenší prvek množiny, maximum je největší prvek množiny. Minimum a maximum nemusí existovat (např. otevřený interval nemá minimum ani maximum). Infimum množiny je největší dolní závora množiny, a supremum je nejmenší horní závora množiny. Infimum a supremum existují vždy pro omezenou množinu reálných čísel. Ilustrace: Pro interval (0, 1) je infimum 0 a supremum 1, ale minimum a maximum neexistují. Pro množinu {1, 2, 3} je minimum 1, maximum 3, infimum 1 a supremum 3.

2. Vysvětlete Rolleovu a Lagrangeovu větu o střední hodnotě a proč jsou důležité předpoklady nezbytné.

Rolleova věta říká, že pokud je funkce spojitá na uzavřeném intervalu [a, b], diferencovatelná na otevřeném intervalu (a, b), a f(a) = f(b), pak existuje alespoň jeden bod c v (a, b) takový, že f'(c) = 0. Lagrangeova věta (věta o střední hodnotě) říká, že pokud je funkce spojitá na uzavřeném intervalu [a, b] a diferencovatelná na otevřeném intervalu (a, b), pak existuje alespoň jeden bod c v (a, b) takový, že f'(c) = (f(b) – f(a))/(b – a). Předpoklady jsou důležité, protože pokud funkce není spojitá nebo diferencovatelná, nemusí věty platit. Například, pokud funkce není spojitá, nemusí existovat bod, kde derivace odpovídá průměrné změně funkce.

3. Co je to nekonečná řada a jak zjistím, zda konverguje? Jaká je nutná podmínka konvergence?

Nekonečná řada je součet nekonečně mnoha členů. Řada konverguje, pokud posloupnost částečných součtů konverguje k určité limitě. Geometrická řada je příkladem řady, kterou lze snadno analyzovat. Nutná podmínka konvergence řady Σ a_n je, že lim_{n→∞} a_n = 0. To znamená, že členy řady se musí blížit k nule. Tato podmínka je pouze nutná, ale ne postačující. Příkladem je harmonická řada Σ 1/n, kde lim_{n→∞} 1/n = 0, ale řada diverguje.

4. Jak funguje substituční metoda pro výpočet neurčitého a určitého integrálu, a kdy je vhodné ji použít?

Substituční metoda je založena na řetězovém pravidle derivování. Spočívá v tom, že se zvolí vhodná substituce u = g(x), vypočítá se du = g'(x) dx, a integrál se přepíše do podoby ∫ f(g(x))g'(x) dx = ∫ f(u) du. Substituční metoda je vhodná, pokud integrand obsahuje funkci a její derivaci (až na konstantu). U určitého integrálu je nutné při substituci změnit i meze integrálu: pokud původně integrujeme od a do b, a u = g(x), pak nové meze jsou g(a) a g(b).

5. Vysvětlete metodu per partes pro výpočet integrálů a jak ji aplikovat na určité integrály.

Metoda per partes je založena na pravidlu pro derivaci součinu. ∫ u dv = uv – ∫ v du. Volba u a dv je klíčová. Snažíme se vybrat u tak, aby se jeho derivací zjednodušil integrál. U určitého integrálu se aplikuje vzorec: ∫ₐᵇ u dv = [uv]ₐᵇ – ∫ₐᵇ v du. Tedy, je třeba dosadit meze do členu uv.

6. Definujte cyklometrické funkce a uveďte příklady jejich derivací.

Cyklometrické funkce jsou inverzní funkce k goniometrickým funkcím. Patří sem arcsin(x), arccos(x), arctan(x) a arccot(x). Jejich grafy vznikají zrcadlením grafů goniometrických funkcí podle osy y = x a omezením definičního oboru goniometrických funkcí, aby byly prosté. Příklady derivací: d/dx arcsin(x) = 1/√(1 – x²) a d/dx arctan(x) = 1/(1 + x²).

7. Co je l’Hôpitalovo pravidlo a kdy ho můžu použít? Jaké jsou jeho silné a slabé stránky?

L’Hôpitalovo pravidlo se používá k výpočtu limit neurčitých výrazů typu 0/0 nebo ∞/∞. Pravidlo říká, že pokud lim_{x→c} f(x) = 0 a lim_{x→c} g(x) = 0 (nebo obě limity jsou ∞), a lim_{x→c} f'(x)/g'(x) existuje, pak lim_{x→c} f(x)/g(x) = lim_{x→c} f'(x)/g'(x). Síla: Efektivní pro výpočet limit složitých výrazů. Slabá stránka: Je třeba ověřit, že limity derivací existují a že se jedná o neurčitý výraz správného typu. Někdy je třeba pravidlo použít opakovaně.

8. Jaký je rozdíl mezi spojitostí a diferencovatelností funkce v daném bodě?

Funkce je spojitá v bodě, pokud limita funkce v tomto bodě existuje a rovná se funkční hodnotě v tomto bodě. Funkce je diferencovatelná v bodě, pokud existuje derivace funkce v tomto bodě. Diferencovatelnost implikuje spojitost, ale spojitost neimplikuje diferencovatelnost. Například funkce |x| je spojitá v bodě x = 0, ale není v tomto bodě diferencovatelná (má ostrou hranu).

  1. Co jsou to omezené podmnožiny R? Omezená podmnožina R zdola má dolní závoru, tedy existuje číslo, které je menší nebo rovno všem prvkům množiny. Omezená podmnožina R shora má horní závoru, existuje číslo, které je větší nebo rovno všem prvkům množiny.
  2. Formulujte Rolleovu větu o střední hodnotě. Rolleova věta říká, že pokud je funkce spojitá na uzavřeném intervalu [a, b], diferencovatelná na otevřeném intervalu (a, b) a f(a) = f(b), pak existuje bod c v (a, b) takový, že f'(c) = 0.
  3. Jak lze zadat posloupnost? Uveďte možnosti. Posloupnost lze zadat explicitním vzorcem, rekurentním vzorcem (kde n-tý člen je definován pomocí předchozích členů), nebo výčtem prvků (pokud je posloupnost konečná).
  4. Vysvětlete pojem limita funkce v nevlastním bodě. Limita funkce v nevlastním bodě popisuje chování funkce, když se její argument blíží k nekonečnu (kladnému nebo zápornému). Formálně to znamená, že pro libovolně malé okolí limity existuje dostatečně velké číslo, za kterým se funkční hodnoty nacházejí v daném okolí.
  5. Definujte konvergenci nekonečné řady. Nekonečná řada konverguje, pokud existuje konečná limita posloupnosti částečných součtů. To znamená, že součet prvních n členů řady se s rostoucím n blíží k určité hodnotě.
  6. Uveďte větu o monotonii integrálu. Věta o monotonii integrálu říká, že pokud f(x) ≤ g(x) pro všechna x v intervalu [a, b], pak integrál f(x) od a do b je menší nebo roven integrálu g(x) od a do b.
  7. Co jsou D(f) a H(f)? D(f) značí definiční obor funkce f, tedy množinu všech hodnot, pro které je funkce definována. H(f) značí obor hodnot funkce f, tedy množinu všech hodnot, kterých funkce nabývá.
  8. Popište základní princip substituční metody při výpočtu neurčitého integrálu. Substituční metoda spočívá v zavedení nové proměnné, která zjednoduší integrovanou funkci. Cílem je transformovat integrál na tvar, který lze snadněji vypočítat pomocí známých integračních vzorců.
  9. Co je to prostá funkce a jaký je její vztah k inverzní funkci? Prostá funkce je taková funkce, kde každé dvě různé hodnoty z definičního oboru mají různé funkční hodnoty. Prostá funkce má inverzní funkci, která „vrací“ původní hodnotu.
  10. Zformulujte l’Hôpitalovo pravidlo. L’Hôpitalovo pravidlo se používá pro výpočet limit neurčitých výrazů typu 0/0 nebo ∞/∞. Pravidlo říká, že limita podílu dvou funkcí se rovná limitě podílu jejich derivací, pokud existuje.
  1. Omezená podmnožina R zdola má dolní závoru, tedy existuje číslo, které je menší nebo rovno všem prvkům množiny. Omezená podmnožina R shora má horní závoru, existuje číslo, které je větší nebo rovno všem prvkům množiny.
  2. Rolleova věta říká, že pokud je funkce spojitá na uzavřeném intervalu [a, b], diferencovatelná na otevřeném intervalu (a, b) a f(a) = f(b), pak existuje bod c v (a, b) takový, že f'(c) = 0.
  3. Posloupnost lze zadat explicitním vzorcem, rekurentním vzorcem (kde n-tý člen je definován pomocí předchozích členů), nebo výčtem prvků (pokud je posloupnost konečná).
  4. Limita funkce v nevlastním bodě popisuje chování funkce, když se její argument blíží k nekonečnu (kladnému nebo zápornému). Formálně to znamená, že pro libovolně malé okolí limity existuje dostatečně velké číslo, za kterým se funkční hodnoty nacházejí v daném okolí.
  5. Nekonečná řada konverguje, pokud existuje konečná limita posloupnosti částečných součtů. To znamená, že součet prvních n členů řady se s rostoucím n blíží k určité hodnotě.
  6. Věta o monotonii integrálu říká, že pokud f(x) ≤ g(x) pro všechna x v intervalu [a, b], pak integrál f(x) od a do b je menší nebo roven integrálu g(x) od a do b.
  7. D(f) značí definiční obor funkce f, tedy množinu všech hodnot, pro které je funkce definována. H(f) značí obor hodnot funkce f, tedy množinu všech hodnot, kterých funkce nabývá.
  8. Substituční metoda spočívá v zavedení nové proměnné, která zjednoduší integrovanou funkci. Cílem je transformovat integrál na tvar, který lze snadněji vypočítat pomocí známých integračních vzorců.
  9. Prostá funkce je taková funkce, kde každé dvě různé hodnoty z definičního oboru mají různé funkční hodnoty. Prostá funkce má inverzní funkci, která „vrací“ původní hodnotu.
  10. L’Hôpitalovo pravidlo se používá pro výpočet limit neurčitých výrazů typu 0/0 nebo ∞/∞. Pravidlo říká, že limita podílu dvou funkcí se rovná limitě podílu jejich derivací, pokud existuje.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *